Za můj život prošlo mýma rukama velký množství počítačů. Od didaktiky až po PC. Děrný štítky, ty mě minuly. I když jednou jsem našel při poflakování se po okolí mého bydliště děrnou pásku. To ale ještě bylo v době, kdy jsem díky své výšce byl sotva schopen plivnout do mušle.
No a za tu dobu vlastnictví těch všemožných mašin vznikaly ode mne na kazetách a na pevnejch discích různý data. Takže od nějakých programů v assembleru nebo BASICu přes úpravu fotek v malování (Windows 95, Jak z Geri Halliwell v šatech udělat Geri Halliwell bez šatů) až po tvorbu hudby, vážení! No a to se dostáváme k tomu, o čem jsem chtěl vlastně psát. Rád si pročítám, co napíšu, proto to UHO na začátku.
Vzpomínám si na svůj komp s Windows 98 SE - našláplej systém! Tenkrát mi Vápno vypálil na CD Reason a Cubase a já si to nes vítězoslavně domů. Okamžitě jsem v tom začal tvořit. Úplně první skladbou je myslím In Town, kterou jsem i zároveň hodil po nějakých zvukových úpravách na SoundCloud, a hned po ní následovala, myslím, No Matter (původní název TiuTiu). V týhle skladbě dokonce zazní i hlas mý tehdejší dlouholetý přítelkyně Míši :) Ta skladba je totiž tak nějak pro ní, akorát jsem jí to jaksi nikdy neřekl.
Život šel dál, Windows 98 SE vystřídaly XPéčka, já zase pár kompů a holek. A tak se ty moje hudební projekty stěhovaly postupně z jednoho kompu na druhej, a tak to šlo dál a dál. Najednou jsem se ocitl v Praze, se starým notebookem Dell D505. I na jeho disku se nacházely mé projekty. A to nemluvím o tom desktopu, kterej zůstal v Jičíně.
Zhruba po čtyřech prvních měsících žití v Praze jsem si vyndal hlavu z prdele a našel si práci. Krom novýho místa jsem získal i novej komp, tenkrát ještě služební. Takže všechna tvorba se přesunula sem. Všechna? Tak to, kámo, ne..
Jednoho hezkýho dne mi tak nějak dzíblo v hlavě, jak se mi to občas děje, a že ty songy pošlu do rádia. On totiž kolega Majkl, co seděl naproti mě v kanclu, má tetu v Rádiu 1. Tak že by tam třeba jako zaloboval a že by se to tam poslalo. Řeč je především o skladbě Dejvická, moje oblíbená. Chtěl jsem předtím ve skladbě udělat drobný úpravy. Teda nejprve nechtěl, ale po jistých zpětných vazbách jsem si říkal, že by se možná udělat mohly. No jo. Jenže, kde je zdroják? E? V nejnovějším kompu rozhodně ne ...
Zdroják, zdrojový soubor - upravitelný soubor dat, z něhož lze generovat výsledný produkt. V tomto případě se jedná o soubor, ve kterým se nastavujou všechny nástroje, tóny, hlasitosti, efetky a všetky ostatní hnědky. Vygeneruje se z něj skladba v podobě hudebního souboru (wav, mp3 atakdále).
Hon na zdroják právě začal.
První moje pátrací relace směřovala ke stolnímu kompu v Jičíně. Natahal jsem si na flashku všechny projekty, že to jako doma pak proberu. Letmým pohledem jsem však neochvějně tušil, že tady úspěchy nebudou. A nemýlil jsem se. Našel jsem úplný prd. Takže, kde by to jen mohlo být? Že by ten starý DELL? No je to poslední možná varianta. Ale kde je ten DELL?
DELL. Zůstal u kamaráda, u kterého jsem dříve bydLEL. Ovšem trvalo pár týdnů, než se nám podařilo se sejít, abych si kompa převzal. Bylo to na Veleslavíně. No a protože jsem zrovna jezdil na Červenej vrch jednomu sympatickýmu chlapíkovi montovat nábytek, napadlo mne, že se rovnou stavím i pro kompa. Byly to pouze dvě zastávky dál.
Ten den jsem byl na Červeným vrchu už potřetí. Přijel jsem smontovat dvě skříně. Když jsme rozbalili krabice, zjistili jsme, že jsou skříně už smontovaný. No tak jsem se sbalil a jel rovnou na Veleslavín. Tentokrát už schůzka měla klapnout, a taky že jo! Kámoš měl sice chřipku, ale dát si cígo mu vůbec nevadilo. Tak jsme pokecali, já si převzal kompa a rozloučili jsme se. S velkým očekáváním, co všechno dalšího kromě touženýho souboru a starýho porna na disku najdu, jsem si to štrádoval domů.
Jakmile se za mnou zabouchly dveře od bytu, už jsem sápal disk z kompu a šup s ním na adaptér. Na disku bylo úplně všechno! Wau! A dokonce i Stolen Keys !! Stolen Keys byl jedním z rozpracovaných projektů, k jehož tvorbě mne inspiroval sen. Tenhle projekt jsem ale zmrvil v novým kompu spouštěním ve virtuální mašině a ač nerad, nadobro jsem se s ním rozloučil. A tady na tom disku byl !! Jaká to nádhera. Hned jsem si ho uložil do novýho PC. Jenže to byl taky jediný soubor, který se mi z disku podařilo zachránit. Brzy se dozvíte proč.
Sjel jsem si nějaký starý porno z disku, a protože den byl náročný, krátce na to jsem usnul. Disk zůstal zapojený na adaptéru. Vzbudilo mne takový nějaký klapání. To je ale známý klapání, tohleto, to já znám. A znovu jsem usnul. Když jsem se pak vzbudil o několik hodin později, konečně mi v tý zabedněný kebuli docvaklo, co se vlastně stalo.
Polknul jsem na sucho a pak ještě jednou. A pak přišel přesně takový ten pocit, jako když se po celým dnu těšíte na jídlo, který jste si právě uvařili. Už se vidíte, jak to budete do sebe ládovat a sledovat při tom Simpsny nebo Kancelář Blaník nebo Ano Šéfe. No a jak si to nesete v tom talíři k tomu svýmu elektronickýmu oltáři, uděláte prostě ten jeden zásadní a naprosto stupidní jalovej pohyb. Ten způsobí otočení talíře vzhůru nohama a následné vykydnutí nekonzistentního jídla na koberec. Lepší to je ještě, když tam pod sebou máte síťovou roztrojku, jako to mám já. Protože do tý se to chce nakydat taky. A taky se to tam vesele nakydá. Jako se mi to stalo právě teď.
Takže prostě jako obrovskej otazník nad hlavou .. A dokola zní v hlavě jenom proč? Proč? Ty vole proč? Jako proč jako? Chápeš to? Proč? PROČ? Disk v hajzlu. S ním i veškerá data. Fotky. Nápady. Texty. Hudební projekty. Nechápu to.
No a tak se tedy stalo, že jedinej soubor, kterej jsem z kompu zachránil, je Stolen Keys. A tak dlouho očekáváný a dlouho nedostupný zdrojová soubor ke skladbě Dejvická už by mi měl zůstat odepřen navždy.
Já se ale nevzdávám! Pokud někdo máte přístup k počítačovému šrotu a starým diskům, dejte mi vědět! Sháním desku s elektronikou pro Hitachi TravelStar 40GB. Někde musí být vhodný dárce náhradního orgánu!
2024 ©